Název článku: INFORMACE O ŠPANĚLSKU

Datum: 11. 2. 2011 19.28 | Autor: Jožin pepous.t@seznam.cz | 805× | Kategorie: Cestujeme po Evropě | Komentáře: 0

Po objevení Ameriky se Španělsko stalo přední světovou velmocí a zemí, "nad kterou slunce nezapadá".
Ve dvacátém století si prošlo divokou občanskou válkou, jež dlouhá léta zůstala v myslích některých
obyvatel jako stigma. Přitom se místní občané málokdy shodnou na nějakém společném pojítku. 

Některé územní celky se tváří jako samostatné jednotky.

Španělské království, jak zní oficiální název státu, zaujímá většinu plochy Pyrenejského poloostrova.
Konkrétně se jedná o 505 tisíc čtverečních kilometrů, na kterých sídlí přes čtyřicet miliónů obyvatel.
Většina důležitých měst se soustředí podél pobřeží. Výjimkou je vnitrozemské hlavní město Madrid,
které je domovem pro více než tři milióny obyvatel.
Vysokou úrovní decentralizace připomíná takřka federaci.

Čtvrtá největší evropská země je rozdělena do sedmnácti autonomních celků, mimo to k ní patří také
Kanárské a Baleárské ostrovy a města Ceuta a Melilla, ležící na severoafrickém pobřeží. Toto členění
vzniklo na základě demokratizace po pádu Frankovy diktatury, a to s přihlédnutím k historickým či
národnostním faktorům.

Obyvatelé některých územních celků se považují za samostatný národ a od Španělska se distancují.
Do extrému tuto myšlenku dohnala baskická ozbrojená skupina ETA, která si prostřednictvím
teroristických útoků vymáhá nezávislost.

Autonomní oblasti se těší rozsáhlých pravomocí, čímž činí Španělsko silně decentralizovaným státem.
Jednotlivé celky mají například svůj vlastní parlament a vládu, některé také policii. Rozsah pravomocí
se ovšem různí oblast od oblasti. A není tajemstvím, že právě národnostně nejvíce odlišné Baskicko,
Katalánsko, Galicie a Andalusie jsou v míře kompetencí zvýhodněné.
Profil krajiny nabízí od všeho trochu

Od zbytku Evropy dělí Španělsko pásmo Pyrenejí, v pohoří Sierra Nevada se tyčí nejvyšší hora
pevninské části země Mulhacén. Zbytek země je velice rozmanitý. Na poloostrově se nalézají jak
nížiny, tak pouštní oblasti, pahorkatiny a rozšířené jsou též náhorní plošiny. 

Jih země omývají vody Středozemního moře, naopak sever je obklopen Biskajským zálivem.
Gibraltar, zámořské území Spojeného království ležící na jižním cípu Pyrenejského poloostrova,
je místem, kde se Evropa nejtěsněji blíží Africe. Starý a Černý kontinent od sebe dělí průliv, jenž
v nejužším místě dosahuje pouhých čtrnáct kilometrů.

Většina důležitých měst má svou strategickou polohu při pobřeží. Mezi nejznámější patří Barcelona,
Valencie, Bilbao či Malaga. Ve vnitrozemí vyniká Sevilla, Zaragoza a především hlavní město Madrid.
Ten se může honosit titulem nejvýše položené evropské hlavní město s nadmořskou výškou 655 metrů.
Dlouhá staletí pod nadvládou muslimů

Základy země položili Římané na sklonku starého letopočtu, když dobyli usadivší se zde Kartágo.
Zasadili se o zkulturnění oblasti, která následně připadla do rukou barbarským Vizigótům. Ti však
byli poraženi muslimy, a tak se část pyrenejského poloostrova stala pro příštích několik století
baštou islámu.

Jedním ze tří klenotů Andalusie je palácový komplex Alhambra v Granadě.

Z podmanění Alláhových stoupenců se země dostala za pomoci rozsáhlé reconquisty - znovudobytí.
Definitivní konec muslimské éry nastal až v roce 1492, kdy bylo dobyto poslední jejich království,
Grenada. Množství odkazů na druhé nejrozšířenější náboženství se však ve Španělsku uchovalo dodnes.
Zlatá léta rozkvětu pohřbilo neúměrné hýření

V témže roce, jako byla ukončena nadvláda mohamedánů, nastal klíčový zvrat pro Španělsko a následně
jeden z velkých mezníků historie lidstva, a to když janovský mořeplavec Kryštof Kolumbus ve službách
královny Isabely kastilské objevil Ameriku.

Následovalo široké rozdělování a dobývání Nového světa, z čehož kolonizátorům plynuly ohromné zisky.
Nastal takzvaný španělský zlatý věk, jenž je spojen s úspěšným panováním habsburských králů Karla I.
a Filipa II. Po jejich smrti však tehdy největší koloniální mocnost čekal vinou válek a hýření panovnického
dvora hospodářský úpadek a země přišla o značnou část nabytého území.

Španělská Sevilla by mohla mít do konce 21. století stejné klima jako vyprahlý arizonský Tuscon v USA.
Místo světových válek boje na domácích frontách

V první i druhé světové válce Španělsko vystupovalo jako neutrální. Roku 1923 byla v zemi nastolena
vojenská diktatura, která trvala sedm let. Poté se v roce 1931 opět stala republikou a na scénu se
dostal generál Francisco Franco. Ten stál za vypuknutím občanské války v roce 1936, při které se
jeho fašističtí stoupenci, přezdívaní Frankisté, střetli s levicovými republikány. Po třech letech krvavých
bojů, v nichž se hojně angažovali také cizinci, zvítězila pravice a opět došlo k nastolení diktatury.

Franco, který se jmenoval doživotní hlavou státu, zemřel v roce 1975 a vlády se ujal Juan Carlos I.
Bourbonský. V zemi byla obnovena monarchie a přijata demokratická ústava. Rovněž následoval
všeobecný rozmach země. 

Hlavou státu král.

Španělské království je konstituční monarchie, v jejímž čele stojí král. Panovnický titul se dědí na
základě primogenitury. Jeho nositeli náleží právo schvalovat a vyhlašovat zákony stejně jako svolávat
a rozpouštět parlament. Ten je dvoukomorový a skládá se z 350členného Kongresu poslanců a Senátu,
jež tvoří 259 senátorů. 

Španělsko je členem OSN, NATO, OECD a dalších mezinárodních organizacích. V roce 1986 vstoupilo
do Evropské unie, které předsedalo v první polovině roku 2010.
Pět úředních jazyků pro tři čtvrtiny domorodců

Co do národnostního složení je Španělsko poměrně rozmanitým státem. Kromě nejrozšířenějších Španělů
(74 %), Katalánců (17 %), Galicijců (6 %) a Basků (2 %) zde žijí také Portugalci, Francouzi a zastoupeny
jsou i další země. Celkový počet obyvatel se v roce 2010 blížil 47 miliónům.

Ačkoli více než tři čtvrtiny obyvatel země jsou rodilí Španělé, existuje pro ně pět ustanovených úředních
jazyků: španělština, katalánština, baskičtina, galicijština a aranéština. Příčinou je značná míra národnostního
odlišení v některých autonomních oblastech. Dále se na území Španělska hovoří například astursky, aragonsky
a extremadursky.

V důsledku kolonizace je největší podíl imigrantů původem z Latinské Ameriky. Většina obyvatelstva
Španělského království se drží při pobřeží, nebo se stahuje do hlavního města. Zbytek vnitrozemí
je prakticky pustý.
Někdejší islámské vlivy po sobě sice zanechaly stopy - například v architektuře - ovšem na vyznání
obyvatel se nepodepsaly. Naprostá většina všech věřících se hlásí ke katolické církvi.






Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: